Když jsem oslovila všechny žáky od druhé až do deváté třídy s nabídkou účasti v této literární soutěži, hodně dlouho se nikdo neozval, až jsem měla strach, že snad nikdo z našich stovek žáků nečte. Po pobídce češtinářek se pak začaly příspěvky pomalu trousit, až se s nimi v 6. i 8.A roztrhl pytel. Do soutěže jsme nakonec posílali desítky příspěvků. Žáci oslovovali spisovatelé současné i minulé, naše i zahraniční, spisovatele i spisovatelky. A pak už čekání, kdy budou výsledky. Dokonce jsme pořadatele urgovali, takže jsme se i dověděli, že vybírat z dvou tisíc příspěvků nebylo snadné a trochu to potrvá. Už jsme si nedělali iluze, že v tom množství prací některá z těch našich zaujme. A zaujala – mezi deseti jmény v druhé kategorii najdete žáka naší školy, Michala Dvořáka z VI.A. Cenu u příležitosti knižního veletrhu v Praze si vyzvedla Michalova sestra.
akha
Dobrý den, pane Goscinny!
Píše vám váš neochvějný fanoušek, který vaše knihy hltá a hltá a hltá a nejspíš se uhltá k smrti. Vaše knihy o příhodách malého kluka Mikuláše, to je něco!
Malý Mikuláš neustále brečí, jeho maminka nikdy neuvaří svoji večeři včas, protože od ní musí neustále odbíhat, aby zjistila, co se Mikulášovi zase stalo. Tatínek se nikdy nedoví, co je ve světě nového a nedočte si svoje noviny, protože malý Mikuláš před ním v jednom kuse pláče, bulí, posmrkává a vyhrožuje, že od nich uteče hrozně daleko a oni budou litovat, že na něj byli zlí.
Zajímá mě, kde pořád berete své nápady, protože vaše knihy neztrácejí šťávu. Obzvláště „hustá“ je povídka Lékařská prohlídka, ta je úplně super. Hláška „KRESLI!!! Zařval doktor.“ se mi fakt líbila a vždycky si ji drmolím ze spaní. Z hrdinů z vašich knih je podle mě nejlepší nenažraný Augustýn, který má děsně bohatého tatínka, dále rtuťovitý Albín, který strašně rád dává pěstí do nosu, nic nechápající Kryšpín, který je pořád na hanbě. Líbí se mi i policejní synáček Viktorín, šprt Celestýn, který stále křičí: „Nebijte mě, já mám brýle!“, Jáchym, který se pořád hádá, dlouhonohý Fridolín, který dává senzační šupy při fotbale, úplně super paní učitelka, která musí velmi často mlátit pravítkem o stůl, školní dozorce Dubon, přezdívaný Polívka, který pořád říká: „Podívejte se mi do očí!“, hokynář Companini, u nějž si Mikuláš kupuje dobroty, nevrlý šéf otce, bábinka, která Mikulášovi vždy koupí a posléze pošle nějaký senzační dárek, se kterým Mikuláš udělá ve škole vždy nějaký průšvih, ředitel školy, jehož obvyklá věta zní: „Rostete pro šibenici!“, a věčně popichující soused Durda, co se prsí například, že má výkonnější sekačku (no a hlavně maminka, tatínek a Mikuláš). Takže vlastně všichni jsou nejlepší, každý trochu jinak.
Vlastním všechny vaše knihy a neomrzely mě ani po neustálém čtení pořád dokola. Když jsem si četl vaši knihu poprvé a podíval se na přední stranu knihy, viděl jsem tam fotku nějakého malého kluka. Říkal jsem si: „Tahle fotka je inspirace pro Mikuláše?“. Nepřišel jsem na to.
Chtěl jsem se Vás ještě na něco zeptat. Jsou tyto příběhy z vašeho života? Nejsou náhodou průpovídky hrdinů inspirované vašimi dětmi? Máte vůbec nějaké děti? Nebo je to jen fikce?
Děkuji za váš čas.
Váš Michal Dvořák
- 383x přečteno
